Byl jsem u toho

Když jsem se v průběhu jarní sezony dozvěděl, že naši kadeti postupují na finálový turnaj Mistrovství ČR, hned mi bylo jasné, že tato akce mi nesmí uniknout. Na vlastní oči jsem viděl několik utkání tohoto mužstva složeného z hráčů TJ Sokol Mariánské Hory a RC Havířov a vzhledem k předváděné hře jsem věděl, že není bez šancí.

Na posledním tréninku před finálovým víkendem (to jsem již věděl, že sobotní semifinále určitě nestihnu) mi Milan Kubatý prozradil, že Jarda Kaňák sice "nemá vytýčený cíl, ale v neděli chce hrát na hřišti pořádajícího klubu RC Praga ten druhý zápas" (tedy finále).

V neděli 25.6.2006 jsem v ranních hodinách s manželkou a oběma dcerami vyrazil na "romantický rodinný výlet do Prahy"s tím, že po sobotní sms zprávě od Jardy "Prejeli jsme Ricany 38:6" si jedu vychutnat moravské finále této věkové kategorie.

Utkání ihned po výkopu začalo náporem Mariánských Hor, který trval celý první poločas. Soupeř z Vyškova se na útočnou polovinu hřiště dostával jen sporadicky díky odkopům z vlastního obranného území. Roj sokolíků zbytečně neztrácel vlastní auty ani mlýny, dělal cenné metry a s přehledem si pokrýval míč, kterým dostatečně zásoboval útok. V útoku se dle mého názoru míče příliš zdržovaly na tříčtvrtkách a do křídel se buď nedostávaly vůbec, nebo se značným zpožděním, což byla škoda, protože v útočné řadě často docházelo k přečíslení. Nevím ovšem, jaké byly taktické pokyny trenérů. Ze znatelné převahy během prvního poločasu však sokolíci vytěžili pouze 3 body za proměněný trestný kop a 7 bodů za položenou pětku s následným prokopnutím.

Během přestávky mě bývalí spoluhráči i funkcionáři Pragovky plácali po ramenou s tím, že po předvedené hře týmu během semifinále i první poloviny finále, máme titul "doma".

Jenže ve druhém poločase se karta obrátila. Vše začalo špatným příjmem úvodního výkopu, po kterém se vyškovští na dlouhou dobu usadili v obranném území našich nadějí. Jihomoravané předváděli 5 i více fází a sokolíci odolávali jen díky vynikající obranné práci celého kolektivu.

Přesto soupeř nejprve z trestného kopu zkorigoval na 10:3 a následně pětkou s prokopnutím srovnal na 10:10. Po dvaceti minutách druhého poločasu se hra vyrovnala a čekalo se na chybu. Zhruba 8 minut před koncem zápasu proměnili sokolíci trestný kop a ujali se vedení 13:10, které ve velmi vypjatém závěru uhájili.

Já sám jsem během posledních minut utkání přišel o několik let života a vím, že celá lavička včetně trenérů na tom byla stejně. Chtěl bych touto cestou ještě jednou pogratulovat všem hráčům, Jardovi, Milanovi i Dodovi a poděkovat jim za tento nádherný výsledek celoroční práce. Věřím, že podobné úspěchy našeho klubu budou následovat i v jiných kategoriích.


Kamil