Jste zde: Domácí stránka |
TJ Sokol Mariánské Hory > Letní kemp 2015 - ohlédnutí

Letní kemp 2015 - ohlédnutí

25.9.2015

 

 

Soustředění Zlaté Hory 2015

V posledním týdnu měsíce srpna se zúčastnilo 37 mladých ragbistů soustředění ve Zlatých Horách. Dohled a snahu je naučit něco z ragbyového umění na sebe vzali Luboš „Včela“ Osoba, Petr „Doktor“ Juchelka, Radek „Maslivec“ Selig, Marek „Oťas“ Otahalík, Pavel „SD“ Učeň, Vlasta

​"Zohan"

 ​

Madry a za rodiče Petr Adamík.

 

PŘEŽILI JSME!!!

A to navzdory všem dobře myšleným hrám, které na nás vymýšlel „Včelka“ Osoba. Zvlášť bych vyzdvihl skvělou hru na sádrové odlitky obličejů, kdy to vypadalo, že příjdeme o tři malé ragbisty. Naštěstí s námi byl Vlasta Madry, který za použití všech možných ostrých předmětů je ze sádry vyřezal. Z reakcí všech zúčastněných bych řekl, že jediný spokojený byl Vlasta „Zohan“ Madry.

Ale teď vážně:

Každý den soustředění začínal budíčkem v 7.00, kdy už v úterý jsme všichni, od trenérů počínaje a posledním prckem konče, nenáviděli trenéra Osobu za jeho ranní básničku, kterou nás budil. Nechápu, jak může být někdo ráno v 7.00 tak optimisticky naladěn.

První a druhý den nám poprchávalo. Malí kluci chodili do tělocvičny a velcí trénovali venku na louce. Od středy uhodilo vedro a tak jsme museli trochu změnit trénink. Dopoledne všichni trénovali a odpoledne jsme zvolili bazén. Tam ožili i ti, které během dopoledních tréninků trápila různá těžká svalová zranění a „zlomeniny“. Voda vyléčila všechny. Zlatý

priznic!

 

Jedno odpoledne jsme vzali kluky na výlet do bývalých zlatých nalezišť. Výlet jsme opět spojili se soutěžemi. V souhrnu můžu říct, že klukům (aspoň podle mého pozorování) se na táboře líbilo. Jak to bylo s trenéry, nebudu posuzovat. Na malých chlapcích bylo sice vidět, že  někteří byli na takové akci poprvé sami, ale vážnější problém nebyl. To, co byl hlavní cíl, dát kluky dohromady, aby se navzájem poznali a taky se zlepšili v ragby, tak ten se, myslím, povedl.

Nakonec bych chtěl poděkovat pokoji, na kterém byl ubytován maskot Beník Kubatý. Kluci se o něho starali a ulehčili i nám starost.

A pak konečně přijel autobus, naložil nás a vyrazil směr Ostrava. V autobuse opět ožili i ti, co měli poslední den smrt na jazyku. A my jsme ožili, když si rodiče vzali svá zlatíčka do své péče.

Takže to shrnem. Nikdo se nezranil, nikdo (doufám) po soustředění nepřestal hrát ragby a to hlavní – navzdory Včelkovi

PŘEŽILI JSME!!!