Ragby ve Skotsku

Ne každý z nás má to štěstí a podaří se mu seznámit s rugby v zahraničí.Díky mému pracovnímu a studijnímu pobytu v Edinburghu se mi to podařilo. Ale moje cesta nebyla jednoduchá.

První jsem musela zdokonalit jazyk a potom najít nějaký klub. Diky tomu, že v rodině,kde bydlím mají chlapce, který chodí do rugbyové školy, to bylo jednodušší.

Prvnim šokem bylo zjištění, že nikdo nevěděl, že v České republice se také hraje rugby. Musela jsem jim vysvětlit, že u nás není rugby na takové úrovni jako ve Skotsku, že se tomu lide věnují jen jako koníčku.

Asi první dva týdny jsem se jen dívala na tréninky a diskutovala s trenéry o způsobu trénování. Ted chodim na tréninky 2x týdně a pomáhám s trénováním starších žáků.

Tréninková náplň je velice podobná jako u nás, což mě velice příjemně překvapilo.Každý trénink je obsahově zaměřen na jednu oblast-např.pohyb po hřišti, obrana, mlýny, auty apod.

Obtížnost cvičení je úměrná věku hráčů a ve srovnání s našimi chlapci jsou zdejší kluci na vyšší úrovni. Pomáhá jim v tom i obrovská propagace rugby v médiích. Není problém v televizi sledovat pořady o trénování, výkladu pravidel,a podobně,kterou moderují vrcholoví trenéři či rozhodčí.

Chlapci mimo tréninků v klubu,denně trénují i ve škole,protože rugby je v osnovách tělesné výchovy všech škol. O víkendech se hrají až tři utkání za den a pokaždé s jiným týmem.Turnaje jsou rozdělené do několika úrovní,podle výkonnosti jednotlivých mužstev.

Měla jsem tu možnost a viděla jsem dva zápasy národního Skotského týmu v Poháru šesti národů,a to s Francií a Anglií. Byl to opravdu skvěly zážitek a to jak po sportovní tak i společenské stránce.

Je to pro mě velice dobrá zkušenost a doufám,že své zahraniční poznatky zužitkuji u nás. První příležitost budu mít asi v srpnu na Ostravici,kde se velice těším.

Moc pozdravů ze Skotska zasílá všem

Katka Čechová