RWC Nový Zéland, díl 3.

Během minulého víkendu jsme se dočkali vyvrcholení našeho pobytu na Novém Zélandu – čekaly nás dvě utkání ve dvou dnech.

V sobotu 24.9. se na stadionu Eden Park v Aucklandu utkali domácí All Blacks s Francií. Velice nás zajímalo, co předvedou fanoušci obou týmů před výkopem v ulicích města. Bylo to opět úchvatné, i když se zeleným peklem, kterým se prezentovali o týden dříve Irové před utkáním s Austrálií, se to srovnat nedalo. Spíše byla cítit nervozita ze strany domácích, a to jednak vzhledem k neúspěchům All Blacks s tímto evropským soupeřem na posledních RWC a jednak proto, že kapitán domácích Richie McCaw se chystal jako první hráč v historii černých barev na odehrání stého mezistátního zápasu.

Domácí přečkali úvodní tlak hráčů v bílých dresech a dalo by se říct, že jednoznačně zvítězili. Za svůj výkon, zejména ve druhém poločase, ale pochvalu místních fanoušků ani tisku nesklidili, s takovým výkonem by byly vyhlídky na celkové vítězství velice chabé.

V neděli 25.9. nás na stejném místě čekalo ostrovní derby Samoa – Fiji. Stadion byl opět vyprodán a zdálo se, že mírnou převahu v hledišti mají fanoušci Samoy. Na utkání jsme se velice těšili, čekali jsme útočné ragby nesvázané taktickými pokyny, ale předvedenou hrou jsme byli zklamáni. Obrovské množství technických chyb, zejména přehozů, zbytečně kouskovalo hru. Snad za to mohl déšť, který se na trávník snášel před utkáním a v jeho průběhu zhruba do šedesáté minuty. Poté vylezlo sluníčko a konečně začaly padat pětky, více si jich na své konto připsali hráči Samoy a zaslouženě zvítězili.   

Po utkání jsme se přesunuli zpět do našeho přechodného domova a po vynikající rodinné večeři, kterou připravila paní Reevesová, nastal čas se rozloučit a v noci z neděle na pondělí vyrazit směr Singapur, Bali, Bangkok a domů.